Radushiny potrhlé stránky

Když máš z něčeho strach,udělej to hned. Odvahu dostaneš později.

Harry Potter a nová rodina?

17.kapitola-Bratrovo ujištění

Takže tady je další kapitolka tak si ji užijte a komentujte

Harry se Samem prošle portrétem Buclaté dámy.Společenská místnost byla prázdná.Studenti se ještě nevrátily z prázdnin.Kluci se posadily do křesel u krbu a jen tak hleděli do plamenů.

„Řekneš to Ronovi a Hermioně?“ přeruší nastalé ticho Sam.Harry se na něho podívá.

„Ne Same neřeknu.Neslyšel si tátu?Nikdo se to zatím nesmí dozvědět.“odpoví mu Harry.

„Ale já myslel,že když to jsou tví…..kamarádi,tak že jim to řekneš.“

Harry nevěděl proč,ale přišlo mu,že Sama něco trápí a tak se rozhodl,že se ho na to zeptá.

„Same?Co se děje?“

„Nic.“

„Nevykládej.Něco se děje.To poznám.Sem přece tvůj starší brácha.No tak Same,pověz mi,co tě trápí.Chci ti pomoct.“

„Já…..vím vím že to jsou tvoji kamarádi,ale…já,když budeš s nima,nebudeš se mnou a já chci,abys byl se mnou…“trochu nesouvisle vysvětlí Sam.

Harry se na něho usměje a stoupne si.Přejde k jeho křeslu a klekne si před něho.Chytne Sama za ruce a čeká až se na něho podívá.

„Same.Máš pravdu.Jsou to moji přátelé.A máš pravdu i v tom,že nějaký čas budu trávit s nimi…….Ale Same,taky musíš vědět,že ty jsi můj malej bráška,moje rodina.A já tady pro tebe budu kdykoliv mě budeš potřebovat.Kdykoliv budeš potřebovat s něčím pomoct,nebo si jen promluvit….tak za mnou přijď ano?I kdyby byla půlnoc.Vždy tu pro tebe budu.“zakončil Harry svůj monolog.Sam se usmál a vklouzl k Harrym do obětí.

Ještě chvíli si jen tak povídali a když nastal čas oběda,oba se zvedli a zamířili do Velké síně.

U učitelského stolu již seděli všichni profesoři.Sam zamával otci a Harry se na něj jen pousmál.Věděl,že se nikdo nesmí nic dozvědět.Severus jim jejich pozdrav oplatit úsměvem.Chlapci zamířili rovnou na konec Nebelvírského stolu.Už se chtěli posadit,když je zarazil hlas profesora Brumbála.

„Chlapci,přece tam nebudete sedět sami.Pojďte posaďte se k nám.“ A na důkaz svých slov mávl hůlkou a mezi ním a profesorkou McGonagallovou se objevila židle.Mávl podruhé a z druhé strany mezi ním a Severusem se také objevila židle.

Chlapci se na sebe podívali a vydali se k profesorskému stolu.Oba se posadily.Harry seděl vedle Minervy a Sam vedle Severuse.

Na stole se objevilo jídlo a všichni se s chutí pustily do jídla.

„Tak jaké byly prázdniny Harry?“zeptal se najednou ředitel.

Harry trochu znervózněl.Ředitel všechno věděl a tak doufal,že to nikomu neřekne.

„No..ehm…fajn.“

„Fajn??Tobě se u nás nelíbilo??“zeptal se uraženě Sam.

„Ale jo líbilo,jen….“ „Pan Potter jistě naráží na to,že by jeho prázdniny byly příjemnější,kdyby je mohl trávit v jiné společnosti nežli je ta moje.“ Zachránil situaci Severus.

Sam se na ně zmateně díval.Nechápal co se tu děje.Po chvíli mu to však došlo.Hrají jen divadlo pro ostatní.Sam se rozhodl jim trochu pomoci.

„No,je fakt,že jsi na Harryho během prázdnin mohl být trochu milejší.“ Severus se zadíval na svého syna s pozvednutým obočím.Harry i Sam měli co dělat,aby zakryli své úsměvy,ale nakonec se jim to podařilo.

„Severusi?Myslel jsem si,že když si Harryho bereš na svátky k sobě,že se k němu budeš chovat aspoň trochu mile.“ Ozval se ředitel.

To už Sam nevydržel a vyprskl smíchy. Když si vzpomněl jak se táta k Harrym choval během prázdnin-ty obětí,láskyplné pohledy,tolik starosti-a oni si mysleli,že na něj měl být milejší?

„Promiňte.Jen jsem si na něco vzpomněl.“omluvil se,ale pořád se ještě pochychtával.

Po obědě se kluci vrátily do společensky a čekali na ostatní,kteří se měli každou chvíli vrátit.

 

„Severusi?“zastavil Brumbál Severuse,když se chystal odejít ze síně.

„Ano Albusi?“zeptal se zvědavě Sev.Netušil co mu může chtít.

„Mohly by jsme si promluvit?U mě v kanceláři?“

„Jistě“souhlasil a vydal se za ředitelem.Celou cestu šli mlčky.

Před kamenným chrličem se zastavily.Brumbál řekl heslo „čokoládové žabky“ a po schodišti vyjeli až ke dveřím do ředitelny.Ředitel otevřel dveře a vešel dovnitř.Severus ho následoval.

Brumbál mu pokynul aby se posadil a sám si sedl do křesla za svým stolem.

„Dáš si citrónový drops?“ nabídl Sevovi.

„Ne děkuji…Mohu vědět,proč jste se mnou chtěl mluvit?“

„Jistě,jistě.Tak tedy k věci…..“

Poslední komentáře
08.03.2008 16:08:07: dneska jsem narazila na tvoje stranecky, mas moc hezoulinky povidky, doufam ze brzo bude dalsi kapit...
 
Žijte v přítomnosti a nenechte se znehybnit strachem z budoucnosti.