Radushiny potrhlé stránky

Když máš z něčeho strach,udělej to hned. Odvahu dostaneš později.

Harry Potter a nová rodina?

22.kapitola-hádka

Takže další kapitolka

Je celkem o ničem,ale potřebovala jsem nějakou "předehru"  na další kapitolku

Takže doufám že se i tak bude líbit

Bylo pár minut před večerkou a Harry  se Samem se vracely od Severuse zpátky na kolej.

Zastavily před portrétem Buclaté dámy a Harry se párkrát zhluboka nadechl.

Sam ho s úsměvem pozoroval.

„Můžu?“ zeptal se Harryho.

Harry se na něho nechápavě podíval.

Sam si povzdychl a pohodil hlavou k Buclaté dámě.
Harry se znovu zhluboka nadechl a pomalu , opatrně přikývl.

Sam se otočil na Buclatou dámu.  „Statečnost“  Pak se otočil na Harryho.

„Neboj. Pamatuješ? Vzpomínáš si co jsi mi řekl tenkrát v knihovně?“

„Já….nevim , nějak si teď pořádně nemůžu ani vzpomenout kolikátého je.“

Sam mu věnoval chápající úsměv.  „Tenkrát jsi mi řekl , že pokud se na mě všichni dívají jako na syna Snapea a podle toho mě hned , aniž by mě poznali , odsoudí , tak že za to nestojí…… Harry , drž se svých slov a předvěd svýmu malýmu bráškovy , že si za svými slovy stojíš.“

Harry se na něho zářivě usmál.  „Víš , někdy mi příjde , že to já jsem ten malý bráška.“

Povzdechl si a vešel do  „jámy lvové“  jak si to v tuto chvíli pojmenoval.

Chvíli se zmateně rozhlížel po společenské místnosti , a když si uvědomil , že je skutečně prázdná , otočil se na bratra. „Vidíš to?!“ řekl udiveně. „Nikdo tu není.“

To Sama vážně rozesmálo. „Tak vidíš , nejspíš to jsou tvý opravdový kamarádi , a dokáží si představit , jak se teď cítíš.“  Řekl , ale smát se nepřestal.

„Čemu se tak směješ?“ zamračil se na něho Harry.

To Sama rozesmálo ještě víc. Po asi pěti minutách , kdy se snažil uklidnit , se mu to skutečně jakš-takš podařilo odpověděl. „J-já jen , no kdybys viděl ten svůj výraz………….Jak si se tvářil…“ a znovu se rozesmál.

„Haha moc vtipný.“ Dělal uraženého Harry , ale moc mu to nešlo vzhledem k tomu , že mu cukaly koutky , od potlačovaného smíchu.

Po chvíli se Harry znovu ozval. „No Same , takže jako tvůj starší bratr mám povinnost se starat o to , abys chodil včas spát a hlavně když se jde zítra do školy.“

To Sama spolehlivě umlčelo. „To si děláš srandu , že jo?“ Podíval se na něho nevěřícným pohledem. To zase naopak rozesmálo Harryho , ale po chvíli se na něho podíval vážným pohledem a řekl mu : „Ne Same. Nedělám si legraci. Myslím to zcela vážně. Podívej se na hodiny……..Hmm? Tak upaluj.“

„Tak to teda ne! Nejsi můj rodič , abys mi říkal co mám dělat. A vůbec mě se spát nechce.“

A aby svoje slova zdůraznil , sedl si na křeslo ke krbu a založil si ruce na prsou.

„Fajn! Dělej si co chceš.“ Řekl už naštvaně Harry a zamířil pryč ze společenské místnosti.

„Počkej! Harry kam jdeš? Já to tak nemyslel.“ Sam se postavil a přeběhl k harrym.

Harry se zastavil a otočil se na něho s úmyslem , že mu něco odsekne , ale když viděl bratrův obličej , jen si povzdechl.

„To nic Same. Máš pravdu , není mi nic do toho co děláš. Ne počkej nepřerušuj mě. Prostě bylo toho dneska moc. A ty se mi neomlouvej. To já bych se ti měl omluvit.“

„Tak kam jdeš?“ zeptal se znovu ,  když Harry domluvil a on se odpovědi nedočkal.

Harry jen pokrčil rameny. „Jen se někam projít.“

„Můžu jít s tebou?“

„Ne Same. Chci být chvíli sám. A nehledě na to , už je po večerce.“

„Přesně. Takže by jsi nikam neměl chodit.“

„A proč?“

„Co když to zjistí nějakej profesor nebo táta?“

„A jak by se to dozvěděli? Jedině že by jsi jim to hodlal říct.“ Pozvedl vyzývavě jedno obočí.

„Ne to ne. Ale…“

„Neboj Same. Dám na sebe pozor jo?“

Samovi nezbylo nic jiného než přikývnout.

Harry se na něho usmál a vyšel ven.

Sam si povzdechl a vyšel po schodišti do ložnice. 

Poslední komentáře
06.04.2008 22:25:16: kapi : Hmm dobrá otázka smiley díky za připomenutí jaksi jsem na chudáčka malýho ouplně zapomněla .......
05.04.2008 22:16:30: ešte jedna otázka, čo sa stalo s vlkom čo ho Harry priviedol z lesa? akosi mi to ušlo smiley${1}
05.04.2008 14:04:54: smiley${1}smiley${1} prima som zvedava na pokracko
 
Žijte v přítomnosti a nenechte se znehybnit strachem z budoucnosti.