Radushiny potrhlé stránky

Když máš z něčeho strach,udělej to hned. Odvahu dostaneš později.

Mimo mísu

Beznaděj

no pouďte sami
Beznaděj

"Sandro ,Sandro!" Otočí se ,ale osobu ,která na ni volá nevidí.

Je tu mnoho lidí. Jak ji má v téhle změti změti různých postav a tváří najít.

"Mami ,maminko ,tady ,tady jsem." Mává rukama ,skáče ,ale nikdo se na ni ani neotočí.

Každý někam spěchá ,nikdo se nezajímá o malou pětiletou holčičku ,která se ztratila.

Nikoho nezajímá ,že má strach a že je jí zima.

Z dálky slyší znovu své jméno vykřikované už zoufalou ženou.

"Sandro ,Sandro ,tak kde jsi??" Rozeběhne se směrem ,odkud slyší hlas své matky.

Upadne a o tvářích se jí kutálejí malé krůpěje slz.

Postaví se ,ale znovu jí srazí postarší muž. Pomůže jí postavit se ,omluví se ,ale spěchá dál.

Nezajímá se o to ,zda je v pořádku ,nebo kde má rodiče. Jen jí tam nechá stát.

Proč? Proč nikoho nezajímá ,že se ztratila? Proč zůstala stát u té výlohy s tou panenkou?

Proč se nedržela maminky jak jí říkala? Proč?Teď tu jen tak stojí a lidé jí míjejí.

Najednou uvidí ženu se slzami v očích jak se prodírá mezi lidmi směrem k ní a volá :

"Sandro!Sandro!Tady jsi!Tolik jsem se o tebe bála."

Rozeběhne se směrem k ní a skočí jí kolem krku a šeptá :

"Mami ,maminko!Už se tě nikdy nepustím."

Po tvářích jí stékají horké slzy beznaděje ,které se mění na slzy štěstí.

Žádné komentáře
 
Žijte v přítomnosti a nenechte se znehybnit strachem z budoucnosti.