Radushiny potrhlé stránky

Když máš z něčeho strach,udělej to hned. Odvahu dostaneš později.

Harry Potter a nová rodina?

2.kapitola-Zpět v Bradavicích

Tak tady máte další kapitolku..............doufám že se mude líbit............jinak další kapitolka by se tu měla oběvit ještě do koncetýdne nejdé le o výkendu.........tak směle do čtení ...Radusha
Bylo 1.září.Harry,Ron a Hermiona stáli na nádraží King´s Kross a loučily se s Weaslyovými.Když se jim konečně podařilo dostat z obětí paní Weaslyové vydali se do vlaku zabrat si jedno volné kupé.Ron s Hermionou se celou cestu bavili.Harry to nedokázal.Pořád myslel na to,že Snape,jeho otec bude v Bradavicích.Bude ho výdat každý den.To nepřežije.

Při zařazovací hostině vůbec nevnímal.Nesllišel proslov moudrého klobouku. Probralo až jedno jméno,které zvolala profesorka McGonagallová.

"Samuel Snape"

Všechny pohledy se obrátily na Snpea a hned potom na Samuela.Všem výřila v hlavě jedna a tatáž otázka : „Je to syn Severuse Snapea?" Harry se znovu podíval na profesora.To co uviděl v jeho očích,když se díval na svého „syna" Samuela,způsobilo,jako by někdo do Harryho srdce bodal tisíce nožů.Ve Snapeových očích viděl pýchu.Do očí se mu nahrnuly slzy.V tu chvíli by nejraději zemřel.Všichni s napětím sledovali Sama a čekali co vyřkne moudrý klobouk.Jen dva pohledy nesledovali Sama.Jeden pár očí smaragdových sledoval profesora Snapea a druhý pár očí,ale tentokrát pomněnkových se vpíjel do Harryho Pottera.

Brumbál netušil,co chlapce tak rozrušilo,ale muselo to být něco velmi vážného. Rozhodl se,že si s ním ještě dnes promluvý.

Harry už jen z dálky uslyšel hlas moudrého klobouku jak zvolal "NEBELVÍR", jásot u nebelvírského stolu a pak už nic.Vše kolem něhose začalo propadat do temnoty.

Když se probudil,strašně ho bolela hlava.Opatrně otevřel oči.Všude bylo bílo.  „Ošetřovna" zašeptal do ticha. „Ano Harry ,jsi na ošetřovně.Jsem rád že jsi se již probral." Harry se strašně lekl.Myslel si totiž,že je tu sám.

„Profesore Brumbále?Co.......co se tam stalo?" Zeptal se na věc,která ho nejvíce zajímala.

„To bych se měl spíše zeptat já tebe nemyslíš?" Pousmál se Brumbál.

Harry sklopil hlavu „Nemohly by jsme si promluvit někde.............no..........v soukromí?"

„Ale jistě.Bude stačit moje kancelář?" Harry pokýval hlavou a slezl z postele. Cestou k chrliči šli potichu.U chrliče se zastavily a Brumbál řekl "Bertíkovi lentilky" chrlič odskočil a profesor i s Harrym vyšel po schodech nahoru do ředitelny.

„Posaď se Harry."řekl ředitel a sám se posadil do křesla za svým stolem. „Dáš si citrónovou zmrzlinu?"Harry jen zakroutil hlavou v nesouhlas.Místnost se ponořila do ticha,které až po několika minutách přerušil Brumbál. „Tak Harry,možná by jsi mi mohl říct,co se stalo při slavnosti." Nebyla to otázka,spíše jen konstatování.

Harry si povzdechl. „No.......já....já.......nevim kde.......kde začít."Brumbál se usmál a v jeho pomněnkových očích se oběvily jiskřičky pobavení. „Možná bys mohl začít od začátku,co říkáš?"

Harry se zhluboka nadechl a začal : „O prázdninách v den mých narozenin mi přišel dopis........Dopis od.....od mojí maminky.Psala.....psala že mě má ráda a že je jí líto že se mnou nemůže být.........Ale.........ale......t-taky mi napsal,že James Potter není........není můj otec.Že.......že můj otec žije a že neví že jsem jeho syn."

Chvíli se odmlčel.Pozvedl hlavu a podíval se Brumbálovi do očí. „Je to Severus Snape." Do očí se mu znovu nahrnuly slzy a ani zběsilé mrkání je nedokázalo zahnat.V místnosti nastalo hrobové ticho.Harry seděl zabořený v křesle,hlavu skloněnou a snažil se zadržet vzliky,které se drali z jeho hrdla.

Brumbál se zvedl ze svého křesla a přešel k chlapci.který přežil.Položil mu dlaně na ramena. „To bude dobré Harry,uvidíš.Jen mu to musíš říct." Harry rychle zvedl hlavu „NE! Ne on se to nesmí dozvědět.Nesmí se dozvědět,že jsem jeho syn ...... Nenávidí mě." Poslední věta už bylo jen tichounké zašeptání.

„To jsou silná slova,nemyslíš Harry?" Než však stačil Harry cokoliv říct ozvalo se zaklepání.Po vyzvání do ředitelny vešel......... 

Žádné komentáře
 
Žijte v přítomnosti a nenechte se znehybnit strachem z budoucnosti.