Radushiny potrhlé stránky

Když máš z něčeho strach,udělej to hned. Odvahu dostaneš později.

Profesor či otec

2.kapitola-Doučování

Takže lidičky jelikož mámprázdniny a tudíž i čas tak vám se přidávám další kapču a doufám že se bude líbit a přibudou nějaký komentíky

Severus cestou do ředitelny pořád myslel na Pottera.Na to jak zareagoval,když s ním zatřásl.To jak je hubený.Na ten vystrašený pohled.

Ze zamyšlení ho vytrhlo až to,že právě stál před chrličem.Zamumlal heslo a vyjel po chodech ke dveřím ředitelny a zaklepal.Chvíli čekal a po tichém dále,vstoupil do místnosti.

Brumbál seděl na křesle za svým stolem a na rameni mu seděl fénix.Ten když si všiml příchozího,vzlétl a odletěl se posadit na bidýlko.

„Á Severusi.Čemu vděčím za tvou návštěvu v tuto pozdní hodinu?“ optal se Brumbál a ukázal na křeslo před svým stolem,aby se Severus posadil.

Severus se posadil do nabízeného křesla a začal „Nerad vás ruším Albusi,ale jde o Pottera.Našel jsem ho na astronomické věži.Spal.Když jsem ho probudil a poslal zpátky na kolej,omdlel na chodech.Přenesl jsem ho na ošetřovnu.Popy říkala,že je jen vyčerpaný.Nic vážného.Jen se potřebuje prospat.“

Brumbál se zatvářil ustaraně.Sundal si brýle a promnul si kořen nosu.V tu chvíli vypadal opravdu staře.

„Ano,ano.Ten chlapec mi dělá veliké starosti.Po smrti kmotra se hodně uzavřel do sebe.Už to není ten veselý chlapec s jiskřičkami v očích.Teď když se podívám do jeho očí,vidím jen prázdnotu a smutek.Tak rád bych mu nějak pomohl,ale nevím jak.Ten chlapec  k sobě nikoho nepustí.Ani své přátelé.“ Zhluboka si povzdechl a znovu si nasadil brýle.

Severus se chvíli díval do těch pomněnkových očí ve kterých se odrážela starost.Starost o toho chlapce.Severus musel odvrátit pohled.Ta tíha…..

„Měl bych,řekněme…jeden návrh.Potřebujeme Pottera zaměstnat natolik,aby neměl čas přemýšlet nad něčím jiným.“Řekl Severus.

Brumbál se na něho podíval. „Ano to máš pravdu Severusi,ale jak toho chceš dosáhnout?“

„Hmm…..Mohl by svůj „drahocenný“ čas využít lépe než utápěním se ve vzpomínkách a sebelítosti.Můžete mu navrhnout studium……nevím jak v ostatních předmětech,ale lektvary mu zrovna moc nejdou.“

„Severusi,sám moc dobře víš proč tomu tak je….Ale máš pravdu.Studium zní dobře.To by ho na nějaký ten čas mohlo zaměstnat.Ale nechci aby byl na to sám……..co kdyby ses toho ujal ty?“

Severus se zatvářil zděšeně. „To nemůžete myslet vážně.Pan Potter to jistě zvládne sám.“

„O tom nepochybuji,ale nejsem si jist,zda by mu prospělo být v těchto chvílích sám.Začal by se ještě víc uzavírat.A to přece ani jeden z nás nechce.Nemám pravdu?“

Severus hleděl do pomněnkových očí ve kterých znovu plápolali ty nezbedné jiskřičky.

„Jsem si zcela jist,že pan Potter by své volno trávil rád s někým jiným než zrovna se mnou.“Snažil se z toho vykroutit,ale bylo mu jasné,že jakmile si ředitele něco usmyslí,nepřestane s tím do tebe doby,dokud nebude po jeho.

„Severusi,sám si řekl,že potřebuje pomoct s lektvary a já neznám nikoho lepšího,než jsi ty,kdo by mu mohl pomoct lépe.“

„Dobrá.Ale pak neříkejte,že jsem vás nevaroval.A Potterovi to oznámíte vy.Každá den po vyučování ať příjde ke mně do kabinetu.“ Zakončil to Severus a odcházel.

„Děkuji Severusi a dobrou noc.“

„Dobrou.“zabručel Severus a odešel.

 

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

 

Ráno Harryho probudily sluneční paprsky,které mu svítily do očí.Pomalu otevřel oči a porozhlédl se po místnosti,kde se právě nacházel.Ošetřovna došlo mu okamžitě.Nemohl si vzpomenout jak se sem dostal.Znovu si položil hlavu na polštář a zavřel oči.Začal si vzpomínat na vše co se včera stalo.Na astronomickou věž,na to,že nejspíš usnul,na Snapea a na to jak omdlel.Takže mě sem musel donést nejspíš Snape.To zas bude.Pomyslel si.

V tu chvíli však uslyšel jak se otevřely a zavřely dveře ošetřovny.Otevřel tedy oči a podíval se na příchozího.Brumbál.

„Dobré ráno Harry.Jsem rád že jsi již vzhůru a v pořádku jak se cítíš?“

„Dobré ráno pane řediteli.Děkuji už se cítím lépe.“

„To jsem rád Harry.Včera když mi to Severus přišel oznámit jsem měl starost.“

Harry nevěděl co by na to řekl a tak se jen nesměle pousmál.

 „Harry také jsem s tebou chtěl o něčem mluvit.Profesor Snape se nabídl,že by tě doučoval lektvary.Byl jsem tak troufalý a přijal to za tebe.Doufám že se na mě za to nezlobíš.Profesor tě očekává po každém vyučování u sebe v kabinetu.“

Harry se zatvářil vyděšeně.Nezmohl se ani na slovo.Jen na prázdno otvíral a zavíral pusu.

Brumbál se usmál a zvedl se z křesla,do kterého se posadil.

„Tak Harry já mám ještě nějakou práci a ty by jsi už také měl vstávat abys stihl snídani.“vydal se ke dveřím ve kterých se ale zastavil a ještě se na Harryho otočil. „Abych nezapomněl.Doučování ti začíná již dnes.Hodně štěstí.“ S tím se otočil a odšel.

Poslední komentáře
10.03.2008 22:07:55: Souhlasím s Kapi, toto chtěl Harry slyšet asi ze všeho nejvíc, mno tak se mu to splnilosmiley... jinak...
10.03.2008 19:32:43: áno, sa stavím že to bolo presne to čo chcel Harry počuť, ved on tak rád trávi čas so Snapeom :o)) ...
 
Žijte v přítomnosti a nenechte se znehybnit strachem z budoucnosti.